Přesto že byl samopal vz. 58 v době svého vzniku prioritně konstruován pro užívání výměnných zásobníku, byla u něj zachována možnost plnění zásobníku přímo z nabíjecího pásku. Ovšem díky konstrukci, která nebyla zaměřena na tento způsob nabíjení, byla tato technika nedokonalá a ne zcela bezpečná. Ale proč tuto možnost nevyužít, zvláště když se vojenská munice v nabíjecích páscích stále dodává?
Pan Emil Markup se nad touto otázkou zamyslel a zrodila se plnička. Jak nám později sdělil, k samotnému zhotovení mu postačila jedna stará „kosa“ určená k likvidaci v hutích, trochu zručnosti a několik hodin práce. Při výrobě stáhl závěr na záchyt závěru, zafixoval a poté závěr přivařil k tělu zbraně. Z tohoto polotovaru vyřízl potřebnou část, svařil mezery, vyhladil a plnička byla na světě.
Nabíjení přes plničku je naprosto jednoduché a díky pevnému spojení závěru s tělem dokonce snadnější nežli u Sa.vz.58. Plničku nasadíte na prázdný zásobník, shora vložíte nábojový pásek do vedení na čele nosiče závorníku a zatlačením nabijete. Pro naplnění standardního zásobníku postačí 3 pásky po 10 nábojích.
Díky zkrácení času potřebného k naplnění zásobníků považujeme tento zlepšovák za velice užitečný a praktický.