Konstrukce Brena byla už od začátku plánovaná jako velmi flexibilní stavebnicoví systém. U zbraně je možné měnit ráže což obnáší výměnu hlavně a zásobníkové šachty. V civilním, samonabíjecím provedení se stále ještě nabízí pouze varianta v ráži .223 rem, s halavní ve třech různých délkách. Ráže 223.rem se spolu se zvyšující cenou nábojů 7,62×39 v naší kotlině zdá jako celkem rozumná volba a dle našeho předchozího testování si možný nový majitel této zbraně přijde jistě na své. Dnes však nechci chválit či hanit tu či jinou ráži a nebo hledat mouchy na nejmodernější útočné pušce zavedené v AČR. Dnes zapomeneme na diskuze kolem přezbrojení a společně se podíváme na možnost výměny šachty.
Na pultech prodejců zbraní stále ještě narážíme pouze na variantu se šachtou na původní zásobník CZUB. Z mého pohledu má tato konstrukce šachty své plusy i mínusy a myslím že je na každém střelci jaký systém mu lépe sedne. V případě že si pušku pořídíte pro občasný sportovně-mířenkářský zážitek na střelnici tak Vám jistě postačí šachta původní na zásobníky z produkce CZUB. Musíme se však k zásobníku umět chovat, správně ho zavádět do šachty neopírat se o něj při střelbě a neplnit ho takzvaně ’’přes čáru’’. Horší situace přichází v případě ‘’bojovějšího’’ použití. Ve chvíli kdy se zbraní začnete itenzivněji pracovat, začnou vám vadit hrany na lemu zásobníku které zhoršují manipulaci při vytahování zásobníků ze sumek. Tento problém se nechá ještě vyřešit rozměrnou a vyztuženou sumkou. Jiná situace je u konstrukční vady zásobníku. Jelikož pan Murphy je dobytek zákeřná, tak tuto vadu jistě odhalíte zrovna když se budete na střelnici chtít pochlubit přihlížejícím, jaké zvládáte prostocviky se svou zbraní v různých střeleckých pozicích. Vlivem velkého vybrání na ústí zásobníku se vám totiž jistě stane že ve stresu nezvládnete dlouho drillovaný pohyb a při zasouvání zásobníku do zbraně si špičkou prvního náboje zavadíte o okraj šachty. V této chvíly se zpomalý čas a vy uslyšíte TRRRR , to se vám vysype tak třicet procent obsahu zásobníku do prostoru šachty. Dále pocítíte že nejste schopni zásobník do šachty přes vysypané náboje dorazit a povolíte jej. Tomu bude následovat příjemné narážení munice o podklad střelnice a líbezné cink cink. Popsaný proces netrvá déle jak tři vteřiny, pokračuje však posměšky a poplácáváním po ramenech. Celé fopa je většinou zakončeno bouřlivou diskuzí o tom že KOSA je lepší a že by v AČR měla sloužit minimálně dalších tisíc let.
Po této zkušenosti po příchodu domu usedne každý normální chlap k PC a objedná si šachtu typu STANAG v ceně někde kolem dvou a půl tisíc korun. Šachta, jelikož nemá výrobní číslo tak k nám doputuje v malém balíčku a můžeme začít s výměnou. Samotná výměna je jednoduchá a postačí nám k ní vyrážecí kolík a kladivo. Po kontrole zbraně a ráně jistoty vyndáme dva rozborné čepy a ze zbraně sejmeme spoušťovou část spojenou pevně se šachtou. Tento díl položíme a v jeho středu vyklepneme spojovací kolík. Pak posunutím sundáme šachtu. Novou šachtu nasadíme opačným způsobem. Teď však přijde překvapení. Zjistíte že otvor pro spojovací kolík na nové šachtě již není a v jeho místech se nachází obou-straný vypouštěč zásobníku. Teď zbývá buď svrtat díly v jiném místě či se smířit s tím že nám jeden díl po složení zbyde. Osobně jsem volil druhou šanci a na funkci to nemá žádný vliv. S novou šachtou je třeba ještě vybrat správný typ zásobníku protože ne všechny zásobníky nové šachtě chutnají viz. článek o výběru STANAG zásobníků.
Nová šachta vám dovolí pohodlnější a rychlejší výměnou zásobníku, možnost volby typu zásobníků ale i s touto konstrukcí je třeba umět zacházet. Především je třeba si čas od času zkontrolovat že je zásobník stále zachycen na ozubu. Občas se totiž stává že zavadíte výstrojí o vypouštěč zásobníku a zásobník buď vypadne a nebo zůstane vyset v šachtě a při střelbě nebude fungovat.