Výběr nosného systému nejen pro příslušníky AZ

Jelikož obliba aktivních záloh u nás roste, což je samozřejmě dobře, spousta lidí po pár cvičeních začne přemýšlet, jestli není něco lepšího na nošení zásobníků, nožů, vody a třeba tatranek než to, co dostává od armády. Jenže jak to “něco” vybrat, když je toho teď všude spousty? Tento článek může být stručným návodem, jak se v té záplavě výrobků vyznat a vybrat si to, co vám bude nejvíc vyhovovat. Budu tady řešit jen nosné systémy. Batohy a další taktické vybavení, i když s tím přímo souvisí, můžeme nechat třeba někdy na příště, pokud bude zájem.

Nejdřív je dobré stanovit si kritéria, podle který chcete a hlavně měli byste vybírat. První kritérium je nabíledni – je jím cena. Každý se musí rozhodnout, kolik do toho chce vrazit. Dopředu říkám, že i zde platí pořekadlo “nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci”. Nižší cena se projeví hlavně na nízké kvalitě šití a materiálů, takže i když ta vesta z armyshopu za 900 Kč vypadá dobře a dobře se i nosí, tak věřte, že za 14 dní v poli se začne trhat a po roce používání bude na vyhazov. Nicméně ne vždy platí, že dvakrát větší cena znamená automaticky dvakrát lepší a odolnější výrobek. U topových značek, stejně jako jinde, platí, že si člověk dost připlácí za samotné logo. Ještě markantnější je situace u značek, které mají kontrakt pro nějakou celosvětově známou jednotku (třeba americká Delta apod.), tam jsou ceny dost často úplně mimo a jelikož aktivní zálohy přeci jenom nemají na výstroj takové požadavky jako člen SEAL TEAM SIX, tak je asi zbytečné si úplný top kupovat. Osobně bych se vyhnul úplně low-cost číně (např. MFH, MIL-TEC), stejně tak i o něco vyšší řadě čínského low-costu (např. WEB-TEX, ROTHCO, CONDOR, TRU-SPEC, PANTAC). Neříkám, že něco od nich nemůže fungovat a dost možná některé věci můžou i něco vydržet, ale je to prostě vždycky loterie se značně nevýhodným kurzem. Asi nejzajímavější je dejme tomu střední třída – něco, co začíná Warriorem, nebo TacticalPro, přes 5.11, Blackhawkem, různé české firmy jako třeba ALP až po třeba LBT, nebo Eagle. Nejvyšší třída jsou pak značky jako NFM (neplést s MFH 🙂 ), First Spear, nebo třeba Cry Precision. Tyhle třídy nejsou řazeny vždy podle ceny, ale spíš podle kvality a “přidané hodnoty”. Obecně většinou platí, že firmy nejvyšší třídy něco vymyslí a udělají, následně to zkopírují firmy střední třídy (i když ne vždycky přesně, takže občas to nemá tak skvělou použitelnost jako původní výrobky) a nakonec to začnou z nějakého hrozného materiálu za pár korun firmy z nejnižší třídy.

Dalším, dle mého názoru nejdůležitějším, kritériem výběru by mělo být na co chci ten daný nosný systém používat. Stejně jako neexistuje univerzální a nejlepší auto, kterým by člověk odvezl pětičlennou rodinu na dovolenou v Chorvatsku a zároveň s ním mohl do Rumunska na výlet do hor a zároveň by na to balil holky a zároveň by s tím mohl dovádět na závodním okruhu a zároveň by s ním odvezl 400kg cementu na stavbu, tak neexistuje nejlepší a univerzální nosný systém. Použití nosného systému je podmíněno funkcí nositele (jiné požadavky bude mít velitel družstva, jiné nabíječ minometu, jiné odstřelovač a jiné třeba řidič tatry) ale i druh nasazení (opět jiné věci chce boj v lese, ve městě, hlídání checkpointu atd.). Proto je potřeba se zamyslet nad tím, co vlastně na cvičeních dělám, jestli třeba v případě boje většinu času ležím, jak často sedím v autě, jak často přenáším velký batoh atd. Tohle velmi determinuje výběr samotného nosného systému a neměli byste to podcenit.

Zde bych se chvilku zastavil s poznámkou o tom, co by v nosném systému mělo být a co ne. Zase to samozřejmě záleží na spoustě faktorů a mnoho jednotek má nějaký vlastní předpis na nezbytný materiál, ale alespoň základní body si probereme. To nejdůležitější je samozřejmě munice. Jak do hlavní, tak záložní zbraně. V sumkách, které jsou dobře přístupné pro slabou ruku (ta kterou člověk provádí přebití). Ohledně množství panuje spousta názorů. Obecně je potřeba počítat s tím, že čím víc munice tím líp, ale zase je munice to nejtěžší, co budete tahat a váha může dosáhnout i poměrně hodně kilo (i když se to na výcviku s prázdnými zásobníky nezdá 🙂 ). Proto třeba někteří průzkumáci tahají s sebou na vestě jen 3 náhradní zásobníky (plus jeden ve zbrani) a naopak pro boj ve městě pěchota tahá klidně 8 a více zásobníků. Samozřejmě rozhoduje i funkce, takže velitel družstva vymění 2 zásobníky třeba za (další) vysílačku atd. Není špatný nápad mít na vestě některé sumky „univerzální povahy“ a podle úkolu do nich dávat zásobníky nebo něco jiného. Dále by měla být v nosném systému nějaká sumka na granát a na dýmový granát. Docela podceňovaná věc, ale ve skutečném boji pěšáci zabijí dost možná víc nepřítel granáty než střelbou z ručních zbraní, nemluvě o specifických válčištích, jako třeba město, kde spotřeba granátů na družstvo během dne jde od desítek po stovky. Dýmový granát je jasná věc – nejlepší kamarád vojáka, který se dostal do situace, ve které být neměl 🙂 Pak je tu voda. Osobně nejsem úplně zastáncem camelbak-only nošení vody. Na camelbak se člověk prostě nemůže spolehnout, navíc nelze jednoduše kontrolovat, kolik v něm zbývá a pak je tu ještě problém s nošením velkých batohů. Takže kromě camelu radím u sebe nosit ještě záložní flašku. Výhoda flašky je i v tom, že může přenášet i jiné pití a doba kdy u sebe každý musel mít čistou vodu na vymývání zranění už je, doufám, v naší armádě definitivně pryč. Dále by v nosném systému neměl chybět nějaký zdravotní materiál, pokud ho člověk nemá přímo v oblečení. Nebudu úplně zabředávat do toho jaký, protože to by bylo na samostatný článek, ale můj názor je takový, že obyčejnému vojákovi v symetrickém konfliktu stačí úplně škrtidlo a obvaz. Trend daný „dobou afghánskou“ kdy každý má u sebe v podstatě CLS brašnu mi přijde pro klasickou válku přehnaný. Z dalšího potřebného materiálu bych vyjmenoval ještě odhazovák, nějaký zápisník s tužkou, nožík (nebo ještě lépe leatherman), maskovací barvy a čištění na zbraň (!!!), materiál podmíněný funkcí (vysílačky, dalekohled pro velitele atd. atd.) a samozřejmě záložní zbraň (když už ji teda musíme tahat, s čímž osobně nesouhlasím 🙂 ). Cokoliv navíc je pak už na zvážení, nakolik chcete být lehcí a pohyblivý a nakolik ne. Jako u všeho ostatního bych spíš nabádal ke střídmosti a bral toho spíš méňe, než víc. Dvoukilová mačeta je sice hezká a vypadá to drsňácky, ale situace, kdy ji skutečně potřebujete, nastane jednou za dva roky a navíc i tehdy půjde nahradit něčím jiným.

Poslední věc, na které záleží výběr nosného systému je móda. Nalijme si čistého vína – většina lidí nekupuje věci podle toho, co potřebují, ale podle toho, co se jim líbí a hlavně podle toho jestli to mají i ostatní, ergo jestli je to módní. Nenechte se mýlit, že by armáda a vojáci byli v tomhle jiní, někdy si říkám, že spíš naopak vliv módních vln je mezi vojáky, jakožto poměrně uzavřenou komunitou, ještě horší, než mezi běžnou populací. Dost těchto módních prvků přišlo od speciálních jednotek. Každý prostě chce vypadat jako ti frajeři z DEVGRU. Navíc “Když je to dobré pro ně, tak to musí být i dobré pro mě, no ne?” No a ono ne. Respektive takhle – až půjdete se svojí rotou AZ zabít Usamu bin Ladina do Pákistánu, tak vzít si na sebe výstroj, co měli na sobě SEALáci, bude určitě dobrý nápad. Ale věřte mi, že pokud by ti samí SEALáci na Doupově půl dne měli kopat díry do země a následně 2 dny mrznout v těch dírách v obraně, tak i oni by si vzali jinou výstroj 🙂 Proto byste se měli podléhání módním vlnám pokud možno vyhnout, i když chápu, že je to těžké 🙂

Když máte tohle rozmyšleno, můžete už sednout k internetu a začít si vybírat svůj ideální nosný systém. Nebudu vám tu předvádět konkrétní kusy jako Horst Fuchs v nějakém teleshoppingu. Už jenom proto, že samozřejmě neznám všechno co se u nás, nebo dokonce ve světě, vyrábí. Ukážu vám jednotlivé typy, řeknu o nich, k čemu jsou dobré, jaké mají silné a slabé stránky a ukážu pár modelových příkladů. Samotný výběr bude jenom na vás. Jdeme na to.

Nejklasičtější z klasických. Patří mezi ně takové klasiky jako ALICE, PLCE, nebo třeba v AČR stále používané MNS-2000. I když pro spoustu vojáků je řemení synonymum muzejních exponátů, osobně si myslím, že stále má co říct i v dnešní době. Jako každá součástka, i řemení prošlo postupným vývojem a dnes se dělá v pohodlnější podobě hlavně ve spojení s širšími “opasky”, někdy s balistickou výplní. Ostatně podívejte se třeba na LBT 9019A. To je příklad řemení, které je i v dnešní době plnohodnotným nosným systémem. Výhodou řemení je velká pohodlnost – oblékání, svlékání i nošení je velmi pohodlné. Nezakrývá velkou plochu těla jako ostatní nosné systémy, takže ani v létě se v něm člověk nepaří. Skvěle se v něm leží na břiše a také plazení je bez problémů, proto je to poměrně oblíbená výstrojní součástka u průzkumáků a nebo odstřelovačů. Pokud máte alespoň průměrný obvod pasu, tak se do řemení vejde taky poměrně dost vejde. Co se nevýhod týče, tak hlavní nevýhoda je, že se jenom obtížně nosí velký batoh. Ne, že by to nešlo, ale na bederní pás můžete většinou úplně zapomenout a i batoh ležící na sumkách na zádech není nic extra příjemného. Také sezení v jakékoliv technice není úplně terno.

Chestrig byl asi první pokus přesunout sumky na předek těla. Tím se vyřešily problémy, které mělo řemení – skvěle se v tom sedí v autě a naprosto bez problémů se s tím nosí batoh. Také se v tom člověk moc nepotí, stejně jako v řemení. Nicméně přišly i nevýhody. Špatně se v tom leží a ještě hůře se v leže třeba přebíjí. Pohodlné to také moc není, protože veškerou váhu drží záda v poměrně nepřirozeném směru, takže třeba mě z toho po celém dni záda dost bolí. Také je jasné, že se do toho moc nevejde. Existují sice masivní “bitevní” chestrigy, ale když je naplníte na plnou kapacitu, tak si rovnou můžete podat žádanku o nová záda. Z popsaných výhod a nevýhod vyplývá, že je to vhodné právě třeba pro řidiče, nebo pro různé specialisty (ISR), kteří nosí celou dobu na zádech těžký batoh, který chestrig vyvažuje a přitom nejsou určeni na přímé bojování a nevadí tedy menší množství neseného materiálu. V ČR jsou dnes firmy, které jsou schopné ušít chestrig v podstatě přesně podle přání zákazníka a můžou být pro někoho zajímavou volbou. Chestrig lze taky úspěšně kombinovat s řemením, ale o tom se více rozepíšeme dále.

Klasická taktická vesta je dnes už bohužel vymírajícím druhem nosného systému. A je to škoda, protože dle mého je to to nejlepší, co si na sebe člověk může, třeba do lesa vzít. Vznikla přirozenou evolucí z řemení. Má spousty výhod – ještě stále se v ní dá slušně ležet, a když je správně zvolená velikost, tak se bez problému zapne bederák u velkého baťohu. Má ze všech nosných systémů asi největší kapacitu materiálu a je poměrně pohodlná, jak nošením, tak stále i docela větrá. Také sezení v technice je bez větších problémů i když je už trochu objemnější. Vlastně jediná a poměrně specifická nevýhoda je, že se do ní špatně integruje balistická ochrana (ale i to jde, viz třeba některé verze NFM bear tactical vest). Problém s taktickými vestami je, že doplatily právě na módní vlnu a už je skoro nikdo nešije. Kde jsou ty doby, kdy jak ALP, tak SPM šily zdařilé kopie britských Assaultek jak na běžícím pásu. Nicméně i dnes jdou najít firmy, které takové vesty šijou (např. již zmíněná NFM) a dokonce armády, které nepodlehli módě a stále tyto vesty mají standardně ve výbavě (Norové, IDF). Nejjednodušším způsobem obstarání takovéto vesty ale stále zůstává prolézat bazary, kde se stále starší vesty od ALPu nebo od SPM objevují.

Nosič plátů je evoluce chestrigu, která vznikla tak, že do něho někdo integroval balistické pláty. V současné době jsou nosiče plátů nejvíc IN a to právě kvůli jejich oblibě u SF při direct action úkolech (přistát vrtulníkem na baráku, ten vystřílet, zachránit rukojmí a na oběd už být zpátky na základně, jíst grilovaný steaky a válet se v nafukovacím bazénku se spojařkama . Začneme zase výhodami – je to poměrně lehké (samotný nosič bez sumek na fotce – Strandhögg od First spear má přesně 0,77 kg), dá se do toho dát plát (i když celková ochrana není nijak úžasná), je to pohodlné, protože to nikde nezavazí a člověk je v tom opravdu obratný. Samozřejmě se v tom dobře sedí v technice a i nošení batohu není špatné (pokud máte batoh, který je kompatibilní s balistickými pláty). Hlavní nevýhody jsou jasné – pojme to málo materiálu (ale kolik potřebujete materiálu na 3 hodinovou akci, že jo) a špatně se v tom leží (SF si nelehají 🙂 ). Problém s materiálem jde odstranit kombinací s dalšími prvky nosného systému, ale o tom budu mluvit dále.

Neprůstřelná vesta je nejtěžším nosným systémem a byla vymyšlena za účelem poskytnutí maximální balistické ochrany vojáka. Od nosiče plátů se odlišuje hlavně povrchem pokrytí těla. Samozřejmě jdou najít jisté mezistupně mezi nosičem plátů a neprůstřelnou vestou, ale obecně se dá říct, že neprůstřelná vesta pojme kromě plátů i měkkou balistiku proti střepinám v co největší verzi, aby chránila co největší povrch těla. K těmto vestám také dost často jdou připojit různé další chrániče z balisticky odolného materiálu jako chránič třísel, ramen, krku atd. Oproti nosičům plátů pak taková vesta chrání docela dobře i třeba proti minám, IED a pod. Co se výhod týče, tak je to již zmiňovaná ochrana a poměrně velké množství neseného materiálu. Když se dobře poskládá, tak se v ní dá i slušně sedět ve vozidle. Nevýhody jsou opět jasné – člověk je v tom opravdu hodně nemotorný, je to těžký, špatně se v tom leží, vevnitř je jak v pekle a u většiny těchto vest se i velmi obtížně zapíná bederák na batohu.

Jak už jsem naznačil, výstroj jde samozřejmě takřka libovolně kombinovat. Důvody ke kombinaci jsou zpravidla dva – buď mám svůj oblíbený nosný systém a potřebuju k tomu přidat balistiku a nebo mám svůj oblíbený nosný systém, ale nevejdou se mi do něj všechny tatranky, co si chci vzít na cvičení.

V prvním případě se většinou jedná o kombinaci řemení, taktické vesty nebo chestrigu s neprůstřelnou vestou nebo nosičem plátů. Může to vypadat srandovně, ale skutečně se to používá a není to vůbec špatné. Vezmete třeba i nějakou fasovanou (takže hroznou) neprůstřelku bez sumek a přes ní oblečete svoji vyladěnou tematickou vestu. Je to rychlé, funkční a nikdo nemůže nic říct. Já osobně třeba když jsou vyžadovány pláty, mám velmi jednoduchý a lehký nosič plátů, přes něj si obleču blůzu (abych nepřišel o kapsy) a na to si vezmu taktickou vestu/řemení dle potřeby.

V druhém případě poslední dobou frčí tzv. trojstupňový systém výstroje (three line gear system). Ač se vám možná někdo bude snažit vysvětlit, že je to výmysl posledních 15 let a pochází to (opět) od US SF, tak je to v podstatě staré jako vojenská výstroj sama. Pamětníci základní vojenské služby si určitě vzpomenou, jak bylo nařízeno, že v maskáčích se v této kapse nese šátek, v této IPBčko, v této obvaz atd., na opasku je tady bodák a tady sumky a v malé polní vz. 85 má být ešuš, “vrecuško” s příborem a čištění na boty. No a to je v podstatě také three line gear systém. Myšlenka je taková, že výstroj se nosí v určitých stupních, které se na sebe nabalují jako plátky cibule. Tu první vrstvu máte pořád u sebe a jsou tam nejdůležitější věci, druhou si berete, když jdete bojovat, třetí když se očekává delší plnění úkolu a tak by se dalo pokračovat dál a dál. Těch “zaručeně pravých” 3-line je dost druhů, ale pokusím se popsat ten nejrozšířenější příklad. 1st line je obsah kapes a tzv. “battle belt”, což není nic jiného než málo naplněné řemení. Do první lajny tak spadá záložní zbraň s pouzdrem, zásobník do záložní zbraně a jeden až dva zásobníky do hlavní zbraně, lékárnička zápisník s tužkou, ochrana sluchu a třeba nějaký leatherman, případně nějaké základní věci na přežití jako zapalovač (pokud jste fajnšmekři a chcete si připadat jak v 13. století, ta křesadlo) a izofolie. To by mělo být všechno. Spousta lidí ale do první lajny dává všechno, co se na nosič plátů/neprůstřelnou vestu nevešlo. Druhou lajnu pak reprezentuje nosič plátů/neprůstřelná vesta (i když málokterá nep. vesta umožňuje pohodlné nošení battle beltu) se zbytkem, jak jsme si to popsali v úvodu. Třetí lajna je pak tzv. grabbag (opět je to termín, co je až nápadně na chlup stejný jako naše pojmenování “malá polní”, ale to by nebylo cool 🙂 ), kde se nachází vše na činnost vojáka na 24 hodin, bez dozásobení. Takže od další munice, dalších granátů, dýmovnic a náhradních baterií, přes nějakou tu sváču a další vody až po prostředky pro boj v noci a taky nějaké to základní vybavení na zvládání počasí. Dále různé prostředky kritické pro stanovený úkol (výbušniny na most, monokulár na pozorovačku atd.). Víc k obsahu baťohů možná někdy příště v nějakém dalším článku. Nevýhoda tohoto konkrétního 3-line systému je, že kombinuje nevýhody jednotlivých druhů nosných systémů. Takže sice když to na sobě člověk dobře naskládá, tak si asi i pohodlně sedne, ale už si rozhodně pohodlně nezapne bederák. Což samozřejmě někdy nevadí, ale to už jsme zase u těch spojařek v bazénu….

Možná už jste někde narazili na označení MOLLE, případně různé deriváty (Univerzální Vazba apod.). Jde o to, že se někdo zamyslel a řekl si, proč by nemohla být výstroj modulární a tak přišel s myšlenkou, že se nosný systém bude jenom podklad a na něj si každý bude přichytávat sumky jaké potřebuje a kam potřebuje. Ona to teda nebyla úplně průlomová myšlenka, podobně to fungovalo i dřív na řemení ALICE, nebo třeba na vestách pro SWAT, ale MOLLE byl první (a zatím v podstatě jediný) systém, který se díky zavedení do US Army uchytil jako standard a používá ho dnes skoro každá firma. Sice myšlenka, že před každým úkolem si voják přestaví vestu podle aktuálního požadavku byla minimálně dost optimistická, tak i přes to má MOLLE spoustu výhod – člověk si poskládá vestu tak, jak se mu hodí, takže když je třeba povýšen z kulomeťáka na velitele družstva, tak nemusí měnit celý nosný systém. Na vestu jedné firmy také může použít sumky deseti jiných firem atd. Jsou tedy klasické nosné systémy které nejsou modulární out? Myslím, že ne. Napevno šitý nosný systém bude vždy lehčí a kompaktnější než MOLLE systém. Vhodně našité sumky umožňují také nesení většího množství materiálu (stačí se podívat třeba právě na izraelské taktické vesty, co mají vychytávek). Volba je tedy na každém, jestli půjde cestou univerzálnosti a modifikovatelnosti a nebo se spokojí s pevně daným rozložením, nebo si nechá udělat třeba chestrig na míru. Zde si dovolím poznámku, že ne všechny MOLLE jsou kompatibilní. Zvláště některé české firmy (zdravíme SPM 🙂 ) měly tendenci měnit rozměry vazby, aby se na jejich vesty musely kupovat jenom jejich sumky (a hned si “novou” vazbu nechaly patentovat). Šlo to obejít využitím síly větší než malé, ale k ideálu to mělo daleko. Občas se objevují i jiné přístupy k modularitě. Na příklad firma Mayflower (ale nejenom ona) dělá chestrigy, u kterých odepnete popruhy a pomocí fastexů připnete celý chestrig na nosič plátů, takže když potřebujete balistiku, tak nemusíte mít dvě sady sumek a nemusíte ani strávit odpoledne přehazování sumek jednu po druhé.

A dostali jsme se na konec mého povídání o nosných systémech. Přehled to určitě nebyl vyčerpávající, dalo by se určitě jít ještě více do hloubky, ale jako základní rozhled to myslím stačí. Jen bych chtěl podotknout, že ač to tak možná vypadá, nejsem odpůrce ani zastánce žádného z typů nosného systému, jen jsem se snažil poukázat na to, že by každý měl při výběru toho pravého zapojit hlavu a ne bezhlavě koupit to, co nosí každý okolo, nebo ještě v horším případě to, co jsem viděl na internetu na fotkách z Afgoše a “vypadá to sakra dobře”.