Skladem na TACTICOOL.cz

A co o popruhu říká výrobce?

Já se rozhodl již v roce 2002 pro druhou z variant a i když je občas problematické skloubit osobní život, zaměstnání a službu u AZ tak rozhodně ničeho nelituju. Vstup do AZ neznamená totiž jen zařazení do tabulky a pravidelné vojenské cvičení, ale také vstup do kolektivu lidí, kteří jsou ochotni dělat něco nad rámec své občanské povinnosti. U většiny jednotek AZ také panuje výborný kolektivní duch a člověk, který se do kolektivu začlení, ví, že se může kdykoliv na kohokoliv spolehnout,což v dnešní společnosti chybí.

Můj nástup ke 121. rotě AZ (k tzv. Středočechům) radikálně změnil můj „základácký“ pohled na vojenské soužití a mohu říct, že služba u Středočechů byla výborným startem u AZ. Po několika letech služby se však otevřela možnost přestoupit s několika kolegy do nově vznikající záložní čety u 4. brigády rychlého nasazení.

U 4 brigády je pouze jediná záložní jednotka a to mechanizovaná četa zařazená do sestavy 41. mechanizovaného praporu dislokovaného v posádkovém městě Žatec. Jednotka vznikla v roce 2007 jako záložní četa praporu a její jádro až dosud tvoří především bývalí vojáci 12I str.roty AZ a 131 str.roty AZ. Jednotka je cvičena dle standardů 4.brn a její příslušníci jsou povoláváni na většinou čtyři pětidenní vyvedení ročně.

Výzbroj

Výcvik byl hned po vzniku jednotky veden na vozidlech BVP 2, která posléze vrámci přezbrojení útvaru nahradil KBVP Pandur. Trend přezbrojování brigády je znát i na pěchotních zbraních jednotlivce. V současné době proběhlo přeškolení personálu na novou útočnou pušku CZ 805 bren ( společně s tím již proběhly střelby čety i s granátometem,noční střelby s přístroji NV-Mag a probíhá doškolování se značkovačem D-Ball) Další novou zbraní je pistole CZ 75 phantom

V rámci přezbrojení armáda zavádí do svého střeleckého výcviku také řadu moderních střeleckých prvků, a postupů které musí každý z vojáků AZ v co nejkratším čase nadrilovat . Všichni příslušníci čety jsou průběžně cvičeni ve střelbě z Uk.59, OPU a RPG 7. Když někdo několik cvičení vynechá,stane se občas, že se doučuje s novou výzbrojí za pochodu, a to kolikrát provázejí i ůsměvné historky třeba o zbylé pružině po zborce zbraně a jiné.

Výstroj

Výstroj všech příslušníků je standardizována na úroveň vojáků z povolání i když ne vždy je výstroje dostatek, a je logické že při vystrojování má přednost příslušník útvaru. Pozitivní je, že všichni vojáci mají nafasovány ochranné pomůcky jako chrániče loktů a kolen či ochranné brýle, které jsou dnes povinné jak při některých střeleckých cvičeních tak třeba při výcviku boje v zastavěné oblasti.

Klasickým jevem u AZ je dokupování vlastní výstroje které je ze strany útvaru kvitováno pozitivně, dodrží-li se barevné standardy AČR.

Členění

Četa je tabulkově srovnatelná se standardem útvaru i když se z důvodů časové náročnosti výcviku a předávání techniky upouští od pozic střelců operátorů (jsou momentálně vycvičeni 4). Do budoucna se počítá že četa bude mít čtyři roje po 6 vojácích. V sestavě roje je univerzální kulomet, Opu,RPg7, velitel a dva střelci .

Výcvik

V současné době je znát trend zkvalitňování výcviku jednotky a snaha vedení útvaru cvičit vojáky AZ na co nejvyšší standard čemuž ne vždy tak bylo. Momentálně útvar poskytuje jednotce tu nejlepší péči v podobě kvalifikovaných instruktorů kteří patří k tomu nejlepšímu. co má 4. brigáda k dispozici. Základem každého cvičení je refresh ze spojovací, topografické, střelecké a zdravotní s použitím nejmodernějších pomůcek jednotlivce.

Dále jednotka cvičí pohyb po bojišti ať s technikou či bez ní a součinost do úrovně čety, průzkum, a v posledním roce započal i výcvik boje v zastavěné oblasti v rámci kterého je veden i výcvik CQB.

Očima aktivního záložáka

Po deseti letech působení u AZ jsem toho v armádě již dost zažil a viděl. Je znát že koncepce záloh je ještě poměrně mladá a řada vojáků z povolání ještě neví jak se jí chopit.

Někteří vojáci z povolání brali AZ ne jako povinnost plynoucí z jejich zařazení ale jako přítěž ke své každodenní práci a žili s myšlenkou že oni musí udělat o několik papírů navíc aby si banda záložáků mohla přijet hrát. S takovouto nevraživostí šla ruku v ruce i neznalost předpisů týkajících se AZ a nechuť řešit problémy spjaté s rozdílností služby.

S povděkem musím konstatovat že takovíto vojáci od útvaru většinou odešli či změnili zařazení a na jejich místa přicházejí srdcaři kteří si tu trochu práce navíc dají a kteří si uvědomují že v případě doplnění útvaru o AZ se mohou ocitnout v jedné díře společně se záložákem a pak může i jejich život být závislý na úrovni vycvičenosti onoho záložáka.

Na pultech prodejců zbraní stále ještě narážíme pouze na variantu se šachtou na původní zásobník CZUB. Z mého pohledu má tato konstrukce šachty své plusy i mínusy a myslím že je na každém střelci jaký systém mu lépe sedne. V případě že si pušku pořídíte pro občasný sportovně-mířenkářský zážitek na střelnici tak Vám jistě postačí šachta původní na zásobníky z produkce CZUB. Musíme se však k zásobníku umět chovat, správně ho zavádět do šachty neopírat se o něj při střelbě a neplnit ho takzvaně ’’přes čáru’’. Horší situace přichází v případě ‘’bojovějšího’’ použití. Ve chvíli kdy se zbraní začnete itenzivněji pracovat, začnou vám vadit hrany na lemu zásobníku které zhoršují manipulaci při vytahování zásobníků ze sumek. Tento problém se nechá ještě vyřešit rozměrnou a vyztuženou sumkou. Jiná situace je u konstrukční vady zásobníku. Jelikož pan Murphy je dobytek zákeřná, tak tuto vadu jistě odhalíte zrovna když se budete na střelnici chtít pochlubit přihlížejícím, jaké zvládáte prostocviky se svou zbraní v různých střeleckých pozicích. Vlivem velkého vybrání na ústí zásobníku se vám totiž jistě stane že ve stresu nezvládnete dlouho drillovaný pohyb a při zasouvání zásobníku do zbraně si špičkou prvního náboje zavadíte o okraj šachty. V této chvíly se zpomalý čas a vy uslyšíte TRRRR , to se vám vysype tak třicet procent obsahu zásobníku do prostoru šachty. Dále  pocítíte že nejste schopni zásobník do šachty přes vysypané náboje dorazit a povolíte jej. Tomu bude následovat příjemné narážení munice o podklad střelnice a líbezné cink cink. Popsaný proces netrvá déle jak tři vteřiny, pokračuje však posměšky a poplácáváním po ramenech. Celé fopa je většinou zakončeno bouřlivou diskuzí o tom že KOSA je lepší a že by v AČR měla sloužit minimálně dalších tisíc let.

Po této zkušenosti po příchodu domu usedne každý normální chlap k PC a objedná si šachtu typu STANAG v ceně někde kolem dvou a půl tisíc korun. Šachta, jelikož nemá výrobní číslo tak k nám doputuje v malém balíčku a můžeme začít s výměnou. Samotná výměna je jednoduchá a postačí nám k ní vyrážecí kolík a kladivo. Po kontrole zbraně a ráně jistoty vyndáme dva rozborné čepy a ze zbraně sejmeme spoušťovou část spojenou pevně se šachtou. Tento díl položíme a v jeho středu vyklepneme spojovací kolík. Pak posunutím sundáme šachtu. Novou šachtu nasadíme opačným způsobem. Teď však přijde překvapení. Zjistíte že  otvor pro spojovací kolík na nové šachtě již není a v jeho místech se nachází obou-straný vypouštěč zásobníku. Teď zbývá buď svrtat díly v jiném místě či se smířit s tím že nám jeden díl po složení zbyde. Osobně jsem volil druhou šanci a na funkci to nemá žádný vliv. S novou šachtou je třeba ještě vybrat správný typ zásobníku protože ne všechny zásobníky nové šachtě chutnají viz. článek o výběru STANAG zásobníků.

Nová šachta vám dovolí pohodlnější a rychlejší výměnou zásobníku, možnost volby typu zásobníků ale i s touto konstrukcí je třeba umět zacházet. Především je třeba si čas od času zkontrolovat že je zásobník stále zachycen na ozubu. Občas se totiž stává že zavadíte výstrojí o vypouštěč zásobníku a zásobník buď vypadne a nebo zůstane vyset v šachtě a při střelbě nebude fungovat.

Cílem našeho testování bylo především dát široké veřejnosti odpověď na otázku, zda CZ 805 BREN je důstojný nástupce výborné útočné pušky sa.vz.58. V rámci srovnání jsme k CZ 805 přidaly do testu pušku V-AR. Tato puška byla do testu zahrnuta hlavně pro její výbornou pověst, tuzemskou výrobu a trendy ergonomii. Samozřejmě nemohla pro porovnání chybět ani klasická kosa- v našem případě její samonabíjecí verze PA 580. Díky tomu mohly i méně zkušení střelci střelci srovnat i chování zbraně jjak v ráži 7,62×39 tak i v ráži .223rem.

Dobrou zprávou jak pro náš zbrojní průmysl tak i pro koncového spotřebytele je že při vystřílení cca 3500 ran jsme na střelnici zaznamenaly u všech pušek minimum závad. 8 krát sme zaznamenaly chybu nábojů 223.rem od výrobce BARNAUL. Jednalo se o vadu zápalky a je to chyba 8 nábojů z várky 3000ks.

Asi nejzvědavější byli všichni na CZ 805 Bren. Tuto zbraň jsme pro potřeby testu zakoupily u jednoho z našich oblíbených dealerů zbraní, tak aby nemohlo v žádném případě dojít k jak někteří říkají “výměně za výběrový a spasovaný kus) Jedná se o variantu CZ 805 BREN S1 s hlavní rovných 40 cm, což je nejdelší prodávaná varianta. Váha tohoto kusu je 3,48kg. Další info naleznete na stránkách vírobce.http://www.czub.cz/cz/catalog/327-zbrane-pro-sport-a-hobby/SP/CZ_805_BREN_S1.aspx

Tento kus měl před zahájením testu vystřeleno 25 ran. Zbraň byla pro test ponechána pouze v lehkém olejovém filmu a bez jakýchkoliv zásahů zapůjčena prvnímu střelci. Během 1500 ran jsme na Brenu zaznamenaly jen u posledních střelců čtyřikrát nedovřený závěr při natažení zbraně. Tato závada měla dvě příčiny. Jednou z nich je chyba manipulace u střelce , kdy střelec vede při natažení závěr pomalu zpět. Druhým faktorem je nadměrné znečištění zbraně při použití levnější munice. Krom těchto několika závad testovaný kus nevykazoval žádnou vadu a dle instruktorů OBOS.cz je to velký pokrok v porovnání s prvními kusy se kterými přišly do styku. Jediná větší vada na kráse je deformace a nadměrné opotřebení některých vodících ploch v těle zbraně (viz foto). Zde jsme však stále na začátku testování a uvidíme co bude po deseti tisících ranách.

Dalším moderním kouskem v testu byla puška V-AR. Tento kousek zapůjčil pan Vosátka pro účel našeho testování Jednalo se o provedení ………..I když šlo o kousek který má nastříleno už přes deset tisíc ran a před testováním byla u zbraně vyměněna hlaveň nebylo to na zbrani nějak poznat. Tato puška zaujala hlavně vysokým standardem opracování dílů a ovládacími prvky které jsou schodné se standardem pušek AR/M4. Oproti těm však u zbraně pana Vosátky chybí doražeč závěru. Zde výrobce tvrdí že v jeho konstrukci zbraně není vyražeč potřeba a to potvrdil i náš test při kterém zbraň nevykázala žádnou závadu.

Třetím a posledním kusem byl PA 580 což je nejnověší přírustek mezi samonabíjecími klony sa.vz.58 od firmy PERUN ARMS. Testovaný kousek přijel na střelnici prakticky ze skušebny a byl složen převážně z nových dílů. Zbraň byla osazena !tuningovím” setem od stejného výrobce který obsahuje světlovodná mířidla, kompenzátor PA. MK.I Taktický vypouštěč závěru a modifikovaný záchyt zásobníku. K setu který výrazně zvyšuje uživatelský komfort zbraně patří ještě závěr s pákou přehozenou na levou stranu. Toto se však stalo u testovaného kusu kamenem úrazu. Zde vykázala testovaná zbraň jedinou závadu, když při střelbě upadla ze závěru napínací páka. Zde se ukázala technologická chyba u předseriové řady z kolekce PA. Jednalo se o nedostatečně pevný svár a závadu jsme odstranily vložením standardního závěru PA.
Shrneme li naše poznatky, tak si zbraně tuzemské výroby stále udržují vysoký standard a nákup ani jedné ze zbraní by neměl být pro střelce zklamáním. V rámci objektivity vám níže nabízíme syrové výsledky našich testerů ze kterých si každý může udělat vlastní obrázek a který ukazuje která zbraň uživatele nejvíce oslovila.

Při výběru zásobníku musíme uvažovat krom materiálu a ceny uvažovat i o některých faktorech. Tím prvním je funčnost zásobníku ve vaší zbrani. Tu samozřejmě zjistíme až po vsunutí zásobníku do šchty a vyprázdnění jeho obsahu do prostoru terčů.

Všichni zkušení uživatelé pušek AR jistě znají poučku že třicetiranný zásobník plníme vždy maximálně 29 náboji. Tato poučka vznikla při použití původních hliníkových zásobníků a vychází z letité praxe Amerických ozbrojených sil. ubrání jednoho náboje nám umožní bezpečně zavést zásobník do zásobníkové šachty a bez použití násilý nám zaskočí záchyt zásobníku do vybrání na těle zásobníku.

Tato poučka však nemusí platit u některých moderních zásobníků. Někteří výrobci například Magpul nám nabízejí zásobníky které pojmou třicet jedna nábojů takže se problé může zdát vyřešený. Není, v případě že si při plnění zásobníků poctivě nepočítáte, tak se vám může stát že zásobník nacpete takzvaně „do plnejch“ a máte zaděláno na závadu která se v zásadě projeví zrovna když budete potřebovat v co nejkratším čase přebít a pokračovat v palbě. I při použití těchto zásobníků doporučujeme při plnění zásobník nacpat co to dá a nakonec z každého zásobníku jeden náboj vyjmout.  Zajímavě tento problém vyřešil Izraelský výrobce Fab defence ,jehož zásobník při plném naplnění nechává na pružině prostor ještě cca na 60% výšky dalšího náboje ale ten tam již nacpat nejde. Tento prostor je akurátní k tomu aby zásobník šel pohodlně a bez použití síly zasunout do šachty.  V každém případě tak či tak doporučuji každému zapojit do svého tréninku návyk že po každém zasunutí zásobníku, zásobník dorazí a za zásobník zatáhne čímž vyloučí jeho špatné zachycení na záchytu zásobníku.

Další faktor je vymezení vůle zásobníku v zásobníkové šachtě. V případě že je zásobník moc volný může docházet k jeho „viklání“ což opět může vést k závadám. Krom viklání je zde ještě nutnost funkce vystavení záchytu závěru po vystřelení posledního náboje což u některých zásobníků se slabší pružinou nemusí být vždy samozřejmost.

A jak jsou na tom třicítková šuplata s váhou?
Hliník US 120g
Ocel US 209g
Fab ultimag 166g
Lancer-L5AWM 125g
E mag-Magpul 127g
Oa Mag Oberland Arms 150g
G mag Geberus Germany 153g
Bulgaria ISD 40ran 177g

Original CZUB CZ 805-Původní šachta 189G

Ideální je vzít pušku do některého kameného obchodu a vše ozkoušet, či využít služby půjčovny zbraní a půjčit si testovní sadu zásobníků a někde to v klidu vyzkoušet. V případě že na to nebudete mít čas tak mi za vás v průběhu roku 2016 otestujeme naše „šuplata“ v dlouhodobém testu.

Snad každý střelec se v dnešní době ocitá v záplavě reklamy na montáže, doplňky a optiku snad ke všem druhům zbraní. Firmy se předhánějí v kvalitě materiálů a moderním řešení uchycení téměř čehokoliv, co se ke zbrani uchytit dá. S tím jdou ruku v ruce modifikace výrobků, takže se každou chvilku v katalogu té či oné firmy objeví třeba grip z loňské série nově potažený tenkou vrstvou silikonu s označením Grip mk2 namísto Ggrip.. Samozřejmě  jen s tímto doplňkem je vaše zbraň ergonomicky nejvhodnější ke střelbě a jen s tímto výrobkem můžete být dost tacticool. Spousta z nás pak podléhá takovéto masáži a snaží se navěsit svou zbraň tak, aby vypadala in.

Na střelnicích se pak dají potkat takové poklady, jako zkrácená samonabíjecí verze vz.58 (CZH 2003 defender) vybavená optikou 4×25, bubnovym zásobníkem a bipodem. To vše s původní sklopnou pažbou, takže se střelec k dané optice jen špatně naskládá. Dalším oblíbeným nešvarem na VZ. 58 je dlouhý přední grip, který zamezuje efektivnímu rychlému přebití.

Takových a dalších jiných příkladů je dle mého názoru celosvětově bezpočet, a je jen na střelci, čemu dá přednost a na co zbraň potřebuje.

Při výběru doplňků je potřeba si nejdříve říct, jaké užití má vlastně má zbraň mít. Určitě bude rozdíl mezi puškou, se kterou chci ležet na střelnici a vychutnávat přesnou střelbu, a puškou, která mi má být nástrojem pro vyřešení možné zombie apokalypsy.

Po tomto rozhodnutí přichází fáze výběru doplňků od různých firem.

Zde je potřeba se věnovat použitým materiálům, zjišťovat/uvážit/ptát se, zda nemá doplněk zbytečně vysokou váhu a v

neposlední řadě, zda nemá ostré hrany či výstupky, za které se bude zbraň o výstroj zachytávat či ji dokonce ničit. Obecně platí, že v jednoduchosti je síla.

Co se týče zvolených materiálů, je i zde potřeba se zamyslet nad určením dané zbraně. Jiné nároky bude mít bojovník, který si za své peníze kupuje doplňky k fasované zbrani na misi v zahraničí, jiné potřeby bude mít sportovní střelec, který chce pušku na LOS.

Od toho se potom odvíjí volbazvolené materiályů. Zatímco pro LOS může stačit plastové předpažbí, do horkých krajů už je to s ním horší, neboť dle referencí od uživatelů například z Afriky se plasty občas na zbrani prostě taví. Nemluvě o tom, že u plastových railů může nastat problém s jejich přesností a ke slovu musí přijít pilníček.

Dalším možným materiálem je kov. V současné době lze narazit na doplňky ocelové a duralové. U duralu se dá potom narazit na varianty 6061-T6 a 7075-T6, což jsou oboje materiály z leteckého průmyslu, které vynikají vynikající pevností a přitom jsou lehké (z duralu 7075-T6 se například vyrábějí těla pušek řady AR-15). Dále je potom možné narazit na další varianty duralu, které se používajíá při odlévání, například EN AW-2007.

Mohlo by se zdát, že samotné užití kovu je značka kvality. Není. V současné době je možné narazit na tři výrobní postupy kovových doplňků. Jde o CNC obrábění z jednoho kusu, výrobu z taženého profilu s následným doobrobením a o odlévání.

CNC opracování je nejkvalitnější. A také nejdražší. Zaručuje ale strojovou přesnost při minimálních výrobních tolerancích. Ovšem každý jednotlivý kus se musí vždy vyrábět od začátku, čímž roste jeho cena. Tažený profil představuje rozumný kompromis, kdy polotovar je následně obroben na CNC. Tím se zkracuje délka a cena výroby. A nakonec odlévání. Zde bývají nejvýraznější tolerance a není výjimkou, že u odlitých výrobků si musí uživatel pilníčkem doupravit standardizované raily, aby vůbec dostaly správný tvar a bylo možné je použít. Dále mají odlitky vyšší riziko praskání kvůlidíky vzduchovým bublinám a jsou obecně křehčí. Cenově ovšem vycházejí zdaleka nejlépe.

Samostatnou kapitolou jsou kolimátory či zaměřovací dalekohledy. Zde si musíme dát pozor na ráži, kterou používáme – už jsem měl možnost osobně zažít vypadlé sklo z relativně drahé optiky a není to veselý zážitek. Pozor si také musíme dát při výběru zdroje. Ideální je mít unifikované monočlánky v celé domácnosti, a to buď řadu AA či AAA, které jsou dnes dostupné po celém světě a dají se již sehnat v lithiovém provedení, nebo řadu cr – zde je nejrozšířenější výborný článek CR 123 (výhodou je jeho životnost a použitelnost i v zimních  měsících). Ohled je třeba brát také na kompaktnost kolimátoru, tak aby nepřekážel střelci ve výhledu.

Když už máme na zbrani optiku či kolimátor,  je třeba myslet i na možnost, že kolimátor vypoví službu, a buď se vybavit záložními mířidly (pozor – i ty je nutné nastřelit a pravidelně kontrolovat jejich seřízení), nebo začít trénovat alternativní způsoby zamíření, které jsou však určeny především pro střelbu na krátké vzdálenosti.

V případě, že se necítíte na to svou zbraň tunit, sami doporučuji využít služeb některé ze společností, které se tímto tuningem zabývají. Ale i zde doporučuji pečlivě vybírat a nejdříve si zjistit, zda se firma tématem aktivně zabývá a zda třeba spolupracuje s příslušníky ozbrojených složek.