]]>
Snad každý střelec se v dnešní době ocitá v záplavě reklamy na montáže, doplňky a optiku snad ke všem druhům zbraní. Firmy se předhánějí v kvalitě materiálů a moderním řešení uchycení téměř čehokoliv, co se ke zbrani uchytit dá. S tím jdou ruku v ruce modifikace výrobků, takže se každou chvilku v katalogu té či oné firmy objeví třeba grip z loňské série nově potažený tenkou vrstvou silikonu s označením Grip mk2 namísto Ggrip.. Samozřejmě jen s tímto doplňkem je vaše zbraň ergonomicky nejvhodnější ke střelbě a jen s tímto výrobkem můžete být dost tacticool. Spousta z nás pak podléhá takovéto masáži a snaží se navěsit svou zbraň tak, aby vypadala in.
Na střelnicích se pak dají potkat takové poklady, jako zkrácená samonabíjecí verze vz.58 (CZH 2003 defender) vybavená optikou 4×25, bubnovym zásobníkem a bipodem. To vše s původní sklopnou pažbou, takže se střelec k dané optice jen špatně naskládá. Dalším oblíbeným nešvarem na VZ. 58 je dlouhý přední grip, který zamezuje efektivnímu rychlému přebití.
Takových a dalších jiných příkladů je dle mého názoru celosvětově bezpočet, a je jen na střelci, čemu dá přednost a na co zbraň potřebuje.
Při výběru doplňků je potřeba si nejdříve říct, jaké užití má vlastně má zbraň mít. Určitě bude rozdíl mezi puškou, se kterou chci ležet na střelnici a vychutnávat přesnou střelbu, a puškou, která mi má být nástrojem pro vyřešení možné zombie apokalypsy.
Po tomto rozhodnutí přichází fáze výběru doplňků od různých firem.
Zde je potřeba se věnovat použitým materiálům, zjišťovat/uvážit/ptát se, zda nemá doplněk zbytečně vysokou váhu a v
neposlední řadě, zda nemá ostré hrany či výstupky, za které se bude zbraň o výstroj zachytávat či ji dokonce ničit. Obecně platí, že v jednoduchosti je síla.
Co se týče zvolených materiálů, je i zde potřeba se zamyslet nad určením dané zbraně. Jiné nároky bude mít bojovník, který si za své peníze kupuje doplňky k fasované zbrani na misi v zahraničí, jiné potřeby bude mít sportovní střelec, který chce pušku na LOS.
Od toho se potom odvíjí volbazvolené materiályů. Zatímco pro LOS může stačit plastové předpažbí, do horkých krajů už je to s ním horší, neboť dle referencí od uživatelů například z Afriky se plasty občas na zbrani prostě taví. Nemluvě o tom, že u plastových railů může nastat problém s jejich přesností a ke slovu musí přijít pilníček.
Dalším možným materiálem je kov. V současné době lze narazit na doplňky ocelové a duralové. U duralu se dá potom narazit na varianty 6061-T6 a 7075-T6, což jsou oboje materiály z leteckého průmyslu, které vynikají vynikající pevností a přitom jsou lehké (z duralu 7075-T6 se například vyrábějí těla pušek řady AR-15). Dále je potom možné narazit na další varianty duralu, které se používajíá při odlévání, například EN AW-2007.
Mohlo by se zdát, že samotné užití kovu je značka kvality. Není. V současné době je možné narazit na tři výrobní postupy kovových doplňků. Jde o CNC obrábění z jednoho kusu, výrobu z taženého profilu s následným doobrobením a o odlévání.
CNC opracování je nejkvalitnější. A také nejdražší. Zaručuje ale strojovou přesnost při minimálních výrobních tolerancích. Ovšem každý jednotlivý kus se musí vždy vyrábět od začátku, čímž roste jeho cena. Tažený profil představuje rozumný kompromis, kdy polotovar je následně obroben na CNC. Tím se zkracuje délka a cena výroby. A nakonec odlévání. Zde bývají nejvýraznější tolerance a není výjimkou, že u odlitých výrobků si musí uživatel pilníčkem doupravit standardizované raily, aby vůbec dostaly správný tvar a bylo možné je použít. Dále mají odlitky vyšší riziko praskání kvůlidíky vzduchovým bublinám a jsou obecně křehčí. Cenově ovšem vycházejí zdaleka nejlépe.
Samostatnou kapitolou jsou kolimátory či zaměřovací dalekohledy. Zde si musíme dát pozor na ráži, kterou používáme – už jsem měl možnost osobně zažít vypadlé sklo z relativně drahé optiky a není to veselý zážitek. Pozor si také musíme dát při výběru zdroje. Ideální je mít unifikované monočlánky v celé domácnosti, a to buď řadu AA či AAA, které jsou dnes dostupné po celém světě a dají se již sehnat v lithiovém provedení, nebo řadu cr – zde je nejrozšířenější výborný článek CR 123 (výhodou je jeho životnost a použitelnost i v zimních měsících). Ohled je třeba brát také na kompaktnost kolimátoru, tak aby nepřekážel střelci ve výhledu.
Když už máme na zbrani optiku či kolimátor, je třeba myslet i na možnost, že kolimátor vypoví službu, a buď se vybavit záložními mířidly (pozor – i ty je nutné nastřelit a pravidelně kontrolovat jejich seřízení), nebo začít trénovat alternativní způsoby zamíření, které jsou však určeny především pro střelbu na krátké vzdálenosti.
V případě, že se necítíte na to svou zbraň tunit, sami doporučuji využít služeb některé ze společností, které se tímto tuningem zabývají. Ale i zde doporučuji pečlivě vybírat a nejdříve si zjistit, zda se firma tématem aktivně zabývá a zda třeba spolupracuje s příslušníky ozbrojených složek.
]]>