Do aktivních záloh armády České republiky může vstoupit každý, kdo splňuje předem dané podmínky. Jedná se o trestní bezúhonnost, zdravotní způsobilost a věk mezi 18 a 60 lety. Přidat se k těmto dobrovolníkům mohou i ženy, ale těch je oproti mužům výrazně méně. Podle absolventky výcviku není fyzická síla rozhodující. Mnohem důležitější je umět odhadnout své schopnosti.
Vstup do aktivních záloh armády České republiky není omezený pohlavím. Menšina žen, která této skutečnosti využije, by se měla vyrovnat svým mužským kolegům. Jan Šustek (40), poručík bojového praporu aktivních záloh, tvrdí: „Ženy do armády rozhodně patří. Některé funkce si je dokonce vyžadují, protože jsou v nich zkrátka lepší než muži.“ Jedná se převážně o funkce týmového charakteru, tedy logistiku, zásobování či analogickou a teoretickou činnost. Podle Šustka mají ženy navíc výbornou schopnost uvažování a plánování dopředu.
Veronika Vozábová (30) se k aktivním zálohám přidala ve svých šestadvaceti letech jako naprostý laik. O vstupu do armády nikdy předtím neuvažovala, a tak ji znalost vojenského slangu nepřišla důležitá. „Jednou mi kolega z práce řekl, že se jeho syn rozhodl podstoupit základní vojenský výcvik a stát se dobrovolníkem armády České republiky. Vysvětlil mi, o co se jedná a já se pro to nadchla. Pracovala jsem tehdy v Komerční bance a dost jsem se nudila. Tohle bylo něco úplně nového,“ vzpomíná Vozábová, která o pár dní později navštívila krajské vojenské velitelství (KVV), kde odevzdala přihlášku k osmitýdennímu výcviku.
Vojákem jen příležitostně
Příslušníci aktivních záloh během roku navštěvují svá civilní zaměstnání a vojenskému cvičení se věnují jeden až tři týdny. V případě ohrožení státu jsou povoláni k ostraze důležitých objektů, tedy jaderných elektráren, letišť i hranic. Své využití najdou i při živelných pohromách jako jsou například povodně, kdy se uplatní při hlídání evakuovaných částí města. Do Vyškova, místa, kde se základní výcvik tradičně koná, odjela Vozábová začátkem ledna. „Vojáci u brány na mě koukali jako na blázna. Byla jsem blonďatá, měla růžovou bundu a táhla za sebou tašku větší než já,“ směje se.
Vozábová vždycky hodně sportovala – lyžovala, jezdila na bruslích a navštěvovala posilovnu. A tak se nebála, že by s muži neudržela tempo. Pravidelný pohyb se jí vyplatil hned u přijímacích fyzických testů, které jako jediná z žen splnila ještě se dvěma dalšími muži. „Nejvíce jsem se děsila kliků, protože nemám tolik síly v rukou. Naštěstí jsem dělala jen dámské,“ přiznává. Během výcviku jako takového se velké rozdíly mezi pohlavími nedělaly. Ženy měly stejnou výstroj i zátěž jako muži, malé výhody měly jen v tělocviku. Například při překonávání dvoumetrové překážky mohly využít stupínek. Podle Vozábové není nejdůležitější fyzická síla, ale znalost rozsahu vlastních možností. Raději přizná, že něco nedokáže, než aby předstírala opak a následně pohořela.
Pevná vůle pomáhá
Vozábová tvrdí, že pro úspěšné dokončení výcviku, je nutné brát jej s úsměvem a nepodléhat psychickému nátlaku ze strany instruktorů. Ti opakovaně připomínali, že výcvik je dobrovolný, vojíni jej tedy mohli kdykoli ukončit. Záleželo jen na síle jejich vůle. Nejnáročnější bylo podle Vozábové závěrečné přezkoušení, které se konalo v posledním týdnu výcviku. Během něj musí účastnící výcviku ukázat, co se naučili. Největší problém měla Vozábová se skládáním zbraně a zdravovědou. „Při závěrečné zkoušce jsem měla simulovat ošetření prostřelené tepny. Ruku jsem raněnému zaškrtila, ale zapomněla jsem mu na čelo napsat, v jaký čas jsem to udělala. Takže v reálné situaci by můj parťák vlivem nedokrvení přišel o ruku,“ říká. Kromě praktických věcí se učila například rozpoznat druhy granátů a základy taktiky, tedy jak se maskovat a pohybovat tak, aby ji nepřítel neviděl.
Fyzická i psychická výdrž je podle Jana Šustka otázkou individuality. „Sloužila pode mnou holka, která měla větší výdrž, než kdejaký voják. Bavilo ji fyzicky se zlepšovat, a tak měla i lepší kondici než někteří chlapi,“ vypráví Šustek, který problém nevidí ani v případném těhotenství. Budoucí matka odejde kvůli mateřské dovolené, stejně jako může skončit muž kvůli svému civilnímu zaměstnání, které je pro něj prioritní. Od tříleté dohody o zařazení do aktivních záloh může totiž voják kdykoli odstoupit. Tedy pokud zrovna neprobíhá vojenské cvičení. V tomto případě musí počkat až na první den po jeho skončení.
autor: Tereza Tancerová – studentka Vyšší odborné školy publicistiky