Menu Zavřeno

O zákonné úpravě domobran a státem podporovaném střeleckém výcviku, s Davidem Karáskem z LEXu

Přepis celého rozhovoru:

Jaroslav Macošek: „Ahoj, já vás vítám u dalšího dílu Tacticoolny, dneska na téma nový zákon o domobranách s Davidem Karáskem. Davide, ahoj.“

David Karásek: „Ahoj. Dobrý den.“

JM: „David je dneska v Tacticoolně poprvé. Já jsem ho pozval, protože mne zajímají nějaké informace k těm novým nadstavbovým zákonům. Abyste věděli, tak David je člen představenstva Lexu a já Davida znám ještě z doby, kdy byl redaktorem ve Střelecké revui. Děláš tam ještě dneska?“

DK: „Občas tam něco napíšu, ale jinak už pracuji pro LEX.“

JM: Takže hlavně v Lexu. Každopádně, já si ho pamatuji z doby, kdy chodil po různých soutěžích, v klobouku a fotil, buď on nebo František Mikyna – ten je taky v Lexu, říkám to správně? Taky píše. V každém případě, já s ním mám skvělý zážitek – on už se směje, protože to dneska natáčíme už podruhé, protože jsem napoprvé nezapnul kameru, takže už to jedeme podruhé – v každém případě, já jsem Davida potkal na soutěži, kde přišel a prostě povídá ‚Kluci, mám tady pytel nábojů do revolveru, nějakých starších přebíjenek, je to potřeba vystřílet, nechcete si někdo zastřílet?‘ A já jsem na Davidův účet vystřílel pytel nábojů a od té doby se docela kamarádíme. Je dobrý mít kamarády, co mají pytle nábojů. Nicméně, mne zajímá ten nadstavbový zákon – říkám to dobře, že? k tomu zákonu o zbraních, a téma domobran, kterých jsou teď plné nadpisy novin.“

DK: „Jasně. Média to podávají jako zákaz domobran, což je hodně velké zjednodušení. V první části toho zákona skutečně je zákaz ozbrojených skupin, nicméně ty jsou definované tak, že musí mít povahu paramilitární složky, což znamená, že to prostě musí být nějaké polovojenská organizace, musí nakládat se zbraněmi nebo sdružovat lidi, kteří se zbraněmi nakládají, a hlavně – cílem té skupiny musí být prosazování nějakých politických, náboženských nebo podobných cílů, a to prosazování právě těmi zbraněmi. Takže se samozřejmě nejedná o zákaz veškerých ozbrojených skupin, to by byly zakázané i sportovní kluby a myslivecká sdružení a vůbec. Je to v podstatě zákaz ozbrojených extrémistických skupin. Tak nějak by se to dalo zjednodušeně říct.“

JM: „Jo, dobře. Protože na mne to z toho tisku působí tak, že když se sejdu já a dva kamarádi, tak už jsme ozbrojená skupina a mám pocit, že podobné obavy mají i členové těch různých spolků a svazů. Takže těch se to netýká, ti mají být v klidu?“

DK: „Z tisku to tak působí, ale já jsem byl v té pracovní skupině, na všech jejích jednáních, a ze všech stran – nejen ze strany občanských organizací, ale i ze strany ministerstva vnitra a dalších zúčastněných státních orgánů – tam byl velký zájem a starost o to, aby tahle omezení nedopadla na ty legitimní organizace slušných a rozumných a zákona dbalých držitelů zbraní. Skutečně se tam velmi přemýšlelo nad těmi definicemi, aby byly úzce vymezené, a kromě toho: když se podíváte do důvodové zprávy k tomu zákonu, která sice není právně závazná, ale přidává se k tomu zákonu, jde s ním do parlamentu a spolu s tím zákonem je schvalována. Takže důvodová zpráva obsahuje úmysl zákonodárce, což je při jakémkoli sporu velmi velký argument. Tak v ní se výslovně píše, že ten zákaz se nemá vztahovat na sportovní střelecké kluby, myslivecká sdružení, kluby vojenské historie, svazy vojáků v záloze. Nemá se vztahovat ani na případné branné spolky, pokud cílem toho branného spolku není nějaká ozbrojená politická nebo náboženská činnost, což znamená, že třeba dnešní kluby vojáků v záloze, které v podstatě cvičí brannou střelbu, cvičí střelbu vojenského typu, ale dělají to jen proto, že chtějí být nějakým způsobem připraveni na obranu země – samozřejmě ne ‚na vlastní pěst‘, ale v rámci Armády České republiky, pokud budou povoláni – tak to je naprosto v pořádku. Zrovna tak se to nevztahuje na airsoftové kluby, sběratele, a vůbec všechny tyhle legální… řekl bych svéprávné, příčetné a rozumné držitele zbraní.“

JM: „To je dobrá zpráva. Teď se zeptám, abychom to trošku rozebrali, když já se rozhodnu, že v naší vesnici se zvýšila kriminalita, a řeknu si tady se sousedy – protože tady je spousta různých střelců, je nás tu se zbrojními průkazy celkem dost – tak si řekneme, že tady budeme dělat domobranu, postavíme občanské hlídky, budeme se skrytě nošenými zbraněmi a s vysílačkami v ruce tady kontrolovat okolí, tak se nás ten zákon týká nebo ne?“

DK: „Takhle jak to popisuješ, tak by se vás to netýkalo, protože účelem takovéhle skupiny by byla v podstatě ochrana života, zdraví a majetku a bezpečnosti komunity, a to samozřejmě není ani politický, ani náboženský, ani obdobný cíl. Takže na to by se to určitě nevztahovalo. Nicméně musím upozornit na to, že takováhle skupina nemá žádné zvláštní pravomoci, zvlášť ne pravomoci policejního typu. Stále musí operovat pouze v rámci nutné obrany a krajní nouze, a popřípadě ještě trestní řád umožňuje zadržení pachatele přímo při činu, to také může kdokoli. Ale žádné policejní pravomoci by taková skupina neměla, například by určitě nesměla někoho zastavovat, kontrolovat atakdále. A za druhé – není vyloženě zákonná povinnost takovéhle aktivity hlásit policii, ale určitě bude lepší, když místní policie bude vědět, že se něco takového děje, aby se předešlo nedorozuměním.“

JM: „Aby nás třeba neposbírali i s těmi vysílačkami, jako že se domlouváme, že tu něco vykrademe.“

DK: „Na druhé straně další věc, která v tom zákoně je a která tak trochu unikla pozornosti, protože všechnu pozornost přitáhly ty domobrany, je že u takovýchto skupin, které se skládají… abych tak řekl, z normálních lidí, kteří nejsou extrémisté a mají nějaký upřímný zájem na zajišťování vlastní bezpečnosti nebo bezpečnosti komunity, na ty ten zákon také pamatuje a naopak tam ustanovuje určitou podporu ze strany státu, kdy má být zavedený systém střeleckého výcviky, který má být čistě na bázi dobrovolnosti a měl by zahrnovat zlepšování používání zbraní v nutné obraně a krajní nouzi, jak z toho taktického hlediska – tedy to skutečné použití zbraně – tak i určitá školení v právních ohledech, protože právě nutná obrana není úplně… co si budeme povídat.“

JM: „Nutná obrana a krajní nouze… lidi to moc nečtou a je potřeba to znát.“

DK: „Tak. Aby nevznikly nějaké zbytečné problémy. Takže těmhle normálním legitimním držitelům zbraní naopak stát chce v tomhle zákoně vyjít vstříc a svým způsobem jim pomoci.“

JM: „My jsme se o tom bavili před natáčením, já si myslím, že by to byla dobrá příležitost pro lidi, co třeba umí střílet, ale – ty mi to asi potvrdíš – takoví ti chlapi 50 +, potkáváš je na střelnicích, kteří jsou třeba machři na mířenku – já když vidím, jak střílejí, tak šoupu nohama – ale často vidím, že to už třeba postrádá ty moderní trendy třeba v manipulaci se zbraní. Myslíš, že by tohle mohla být cesta, jak by se to dalo dotáhnout třeba na standardy, které teď zavádí armáda České republiky nebo policie? Takové ty modernější postupy zacházení se zbraní?“

DK: „To se tak nějak předpokládá, že ty programy střelecké přípravy, ty budou samozřejmě v gesci jednak ministerstva vnitra tam, kde se jedná o vnitřní bezpečnost, nebo ministerstva obrany, kde jde o vnější bezpečnost, a lze předpokládat, že ty programy budou směřované tak, aby ten výcvik směřoval tím žádoucím směrem. To znamená, že u té obrany to zřejmě bude ve směru nějaké standardizace se současným armádním výcvikem ve střelbě, u té vnitřní bezpečnosti potom vidím prostor pro přípravu lidí k obraně měkkých cílů. Pokud je v takovém případě na místě někdo, kdo umí takovou situaci řešit, tak ten počet obětí bývá podstatně menší, často i žádná. Takže tam by se ten výcvik mohl nést tímhle směrem – správné použití zbraně tak, aby ten zasahující třeba neohrozil okolí.“

JM: „K tomu bude určitě i téma olova, o tom bychom mohli natočit i další video. Pište nám do komentářů, jestli vás zajímá téma olovo, možná bychom se kvůli tomu zase někdy sešli. Každopádně mne ještě zajímá k tomu zákonu o branných spolcích, jestli už je vytipovaná nějaká organizace, kterou by to mohlo zasáhnout nebo rovnou zrušit, prostě přehodit na tu temnou stranu síly.“

DK: „V současnosti o žádné takové nevím. V minulosti jsme tu samozřejmě měli … myslím, že ‚Českoslovenští vojáci v záloze za mír proti válce plánované vedením NATO‘, tak nějak byl celý ten název. Myslím, že to byl jeden z těch impulzů, kdy si na některých místech řekli, že by možná nebylo marné do zákona výslovně napsat, že extrémistickým skupinám je zakázáno se ozbrojovat.“

JM: „Já si Československé vojáky v záloze pamatuji, používali některé naše fotky z webovek a vydávali to za svůj výcvik. Několikrát jsem jim psal a byl problém je přimět, aby to stáhli, takže i v rámci té střelecké veřejnosti nebyli úplně slušní. Takže jsou pryč.“

DK: „Ono vyhrožovat vystřílením parlamentu není úplně…“

JM: „…úplně košer. Myslím, že se shodneme na tom, že vyhrožovat někomu není vůbec nikdy dobré. Ale dneska se teda bavíme o tom, že tohle je spíš příprava na to, když budou nějaké takovéhle skupiny vznikat, aby tady byla nějaká páka, která tomu může rychle a efektivně zamezit.“

DK: „Já to řeknu takhle… dal bych příklad právě na té vnější bezpečnosti. Pokud je tady branný spolek, který připravuje občany na to, aby byli schopni bránit stát – s tím, že počítají s tím, že pokud to bude potřeba, tak si ty občany povolá armáda a ta je bude řídit – tak to je v pořádku. Na druhé straně, pokud bychom tu měli organizaci, která by to brala tak, že se připravují na to, aby šli na hranice bránit republiku ve chvíli, kdy ONI si řeknou, že republika je v ohrožení – tak na to se dá leda říct, že republika není holubník, aby si v ní válčil kdo chce s kým se mu zachce.

JM: „Jasně. S tím asi souvisí i branný zákon – málokdo ví, že branná povinnost platí pro každého, od osmnácti do šedesáti let, bez rozdílu pohlaví, je to tam jasně napsáno…“

DK: „Není to povinná vojna. To je důležité zdůraznit, aby zase nevznikaly fámy.“

JM: „Není to povinná vojna, ale když armáda bude potřebovat si pro ty lidi sáhnout, tak může, a určitě je dobré, když na ty základní funkce, jako střelec nebo ochrana důležitých objektů, to bude někdo, kdo už tu pušku viděl aspoň z vlaku a ví, jak se k tomu chovat, protože to o několik týdnů usnadní výcvik. Mám na tebe ještě jednu otázku, která se týká Lexu, protože ten zákon už jsme asi dořešili.“

DK: „ O tom by se dalo říct ještě hodně, ale když tak ať se lidi ptají.“

JM: „Určitě pište dotazy a já vám je nějak předám, nebo na to odpovíte vy za Lex, to už nechám na vás. Ale teď mne zajímá – LEX má teď asi tři a půl tisíce registrovaných členů nebo tak nějak. Proč by se měli diváci Tacticoolny, kteří třeba ještě nejsou členy, stát členy Lexu?“

DK: „Hlavní náplní Lexu je odborná činnost. To je takový náš hlavní arzenál, že my jsme ti odborníci, kteří zákonu o zbraních rozumí a jsou schopni poradit, jak ho napsat správně, aby fungoval. Nicméně na určitých politických úrovních si samozřejmě se samotnou odborností nevystačíte, je také potřeba určitý politický potenciál, který se odvíjí právě od toho, kolik máte členů, kolik občanů zastupujete, za kolikvoličů mluvíte. Nás je tři a půl tisíce, což je na občanské sdružení poměrně hodně, ovšem držitelů zbraní je tři sta tisíc, takže jsou tu poměrně velké rezervy. Takže pokud by nás chtěl někdo podpořit, souhlasí s našimi cíli, chtěl by nám zvětšit ten potenciál, tak nejlepší způsob, jak to udělat, je vstoupit do Lexu a být členem. My budeme mít zase o jednu čárku více – o jednoho člověka, za kterého mluvíme, jednoho voliče, kterého zastupujeme. A za druhé, LEX je v pravém smyslu slova neziskovka. Nebereme peníze od státu ani nás neplatí nějaká zbrojařská lobby, jsme prostě občanské sdružení, které zastupuje zájmy občanů, takže jediné zdroje, které na naši činnost máme, jsou příspěvky, které nám zaplatí členové. Z toho se platí všechny ty věci, které děláme – odborné analýzy, legislativní práce, ale také třeba osvětová činnost, kterou provádíme mezi veřejností. V podstatě na to nemáme žádné jiné zdroje než členské poplatky, protože nechceme ani vysávat daňové poplatníky, ani záviset na nějakém průmyslu. Takže tohle jsou vlastně naše jediné zdroje.“

JM: „Dobře. Takže kdo se chce přihlásit, tak může na www.gunlex.cz, a já udělám reklamu – I TY můžeš mít členskou legitimaci s číslem 3501! Já dám odkaz na LEX určitě dolů do komentů, a pro vás, co ještě neznáte LEX, tak je občas dobré se na ty stránky podívat, i když třeba nejste člen, protože se tam dozvíte, co se děje, a dozvíte se tam spoustu odborných věcí třeba k té legislativě, která se teď probírá, protože vy to tam vždycky rozebíráte.“

DK: „To bych možná doporučil, protože my se snažíme být pro střeleckou veřejnost i určitým informačním zdrojem a napsat skutečně všechno doopravdy, tak jak to je, aby se nešířily ty fámy, které občas vyrábějí média.“

JM: „Jo. Tak já bych tohle možná zakončil. Vy sledujte, lajkujte, odebírejte Tacticoolnu, samé lajky nahoru doufám, a my se s Davidem asi uvidíme příště, když si na nás vymyslíte nějaké téma. Tak ahoj, Davide.“

DK: „Ahoj. Nashledanou.“

Napsat komentář